Bezejmenné ovládání [villonská balada]

BEZEJMENNÉ OVLÁDÁNÍ

Polož se do hry okamžiku
uzavřeného v zamrkání,
načež mi mezi tikot vzlyků
a všemožného halekání,
ve kterém nemáme už stání,
otevři náruč bezednou.
Chci s tebou jíti tmou
a do očí mi slzy vhání,
když s námi stíny jdou,
jež Tobě jen se klaní.

Jak na srdci, tak na jazyku,
přestože už ji neubrání,
před holubičkou z arseniku,
holoubkům vázne zazpívání.
Rozfoukali ji ve Tvém přání.
V pohledu mám prý mdlou,
touhu žít pod vodou,
kde v čase nevyzvání
tepání světů dvou,
jež Tobě jen se klaní.

Podívejme se na kritiku:
oprávněná-li je či není?
Rozčilený, snad bez ostychu
ji nepřijmeš a neodmění
upřímnost nic než osamění.
Já žádám, než ji přepíšou,
alespoň do zásuvky svou
bezejmenného ovládání
sbal dívku stínovou,
jež Tobě jen se klaní.

Jednou hrou za druhou
paprsky tónů lžou,
aby uprostřed hraní
lapily touhu mou,
jež Tobě se jen klaní.


 

 

Článek pro vás napsala MaTonka
Avatar
Jak se ti líbí článek?
Ještě nikdo nehodnotil, buď první!
Předchozí článek
Štěstí
Všechny články v sekci
Básně - Láska
Miniatura
Následující článek
Rosauřina báseň na Ezia
Aktivity (1)

 

 

Komentáře

Avatar
David Čápka
Tým Šumění města
Avatar
David Čápka:21.2.2018 21:55

Ta kompozice se dobře čte, jak tam je hodně krátkých veršů :)

Odpovědět 21.2.2018 21:55
Já bych jedl!
Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zobrazeno 1 zpráv z 1.