SD Kapitola třetí: Cesta zpátky

Literatura - Povídky Sci-fi/fantasy SD Kapitola třetí: Cesta zpátky

„Vy taky umíte procházet zavřenými dveřmi?" zeptala jsem se mladší služebné, která vzápětí trochu zrudla a skopila oči.
Podívala jsem se přes stůl a setkala se s rozpačitým úsměvem.
„I Agnes to umí…”
,,A ty si taky nemusíš otevírat dveře?”zeptala jsem se.
Zavrtěl hlavou:,,Já ne.”
Berta přinesla podnos se snídaní a postavila ho přede mě, ale pro něj přinesla jenom tmavý pohár.
„Proč taky něco nejíš? Nebo už jsi snídal?"
Přikývl:„Jez, vystydne ti to.”
Měla jsem hlad jako vlk a teplá šunka s vajíčky se nedala odmítnout.

„Co vám ještě můžu přinést, paní?" zeptala se mě mladší služebná Agnes, celá radostí bez sebe. Přes všechnu moji snahu, aby mě oslovovala mým jménem, mi tvrdošíjně vykala. Byla jsem svojí společenskou úrovní blíž k ní. Vlastně jsem na tom byla úplně stejně jako ona!
„Mám dost. Děkuju." Podívala jsem se na hraběte, který seděl naproti mně.
Bylo to vážně podivné. Ti tři mě pozorovali jako zjevení a usmívali se.
„Spal jsi vůbec?"
Povytáhl obočí. „Jako už dlouho ne."
Agnes se trochu zachichotala a Berta naznačila pohlavek. Kdoví, co si domyslely. Agnes přišla blíž, aby mi vzala prázdný talíř.
„Opravdu už si nic nedáte?"
Zavrtěla jsem hlavou. Byla jsem skoro na prasknutí. Ale překvapivě spokojená.
„Božínku, to je taková krása! Musíte určitě přijít znovu! Třeba zítra na snídani! Nebo klidně na oběd nebo na večeři!" Po těchto slovech obě zamířily ke dveřím, otevřely je a zavřely za sebou. Na první pohled na nich nic zvláštního nebylo. Jenom když si nedávaly pozor, vypadaly, že se vznáší.

Všechny otázky, které mi vířily hlavou celou předešlou noc a kousek rána, byly přebity tou vynikající snídaní a já jsem se cestou zpátky nezmohla ani na jednu.
Šli jsme mlčky, nebo mluvili o úplně obyčejných věcech, třeba když kolem nás proběhlo nějaké drobné zvíře a zase zmizelo ve větvích.
Až když jsme se blížili k hranici lesa, bodl mě osten zvědavosti.
Jenomže jsem nevěděla jak začít. A pak mě napadlo, že jsem mu ještě nepoděkovala.
„Nevím, jestli bych k tomu potom ještě dostala příležitost, ale chci ti poděkovat. Děkuju."
„Rádo se stalo."
Čekala jsem, že řekne ještě něco, abych toho mohla využít jako záminky pro svoje otázky, ale mlčel.
Šli jsme dál.
„Poslouchám tě."
„Cože?"
„Na co se chceš zeptat?"
Podívala jsem se na něj v překvapení, ale on jen pokrčil rameny.
„Otevíráš pusu."
Aha. Takže kde začít?!
„Dnešní ráno a včerejší večer... moc nechápu, co se stalo a ještě pořad nemůžu uvěřit tomu, jak Berta prošla těmi dveřmi. A proč ty nic nejíš a proč mám pocit, že jsi vůbec nespal? A proč žiješ tak odděleně od vesnice?"
„Pokládáš mi moc otázek na to, abych ti je všechny mohl zodpovědět." Zastavili jsme se. „Od vesnice se držím dál, protože..."
„Protože proč? Já to nechápu! Žiješ sám a nedovedu si představit, jak moc musíš být osamělý, ale dobře, každý má asi možnost vybrat si, kolik společnosti kolem sebe potřebuje. Ale potom nechápu, proč jsi mě zachránil, když jsem... když jsem byla v tom lese. Vždyť mě neznáš!"
Po tváři mu přeběhl náznak. Čeho?
Zamrazilo mě. Na chvíli jsem zavřela oči.
„Nepochop mě špatně, ale já nesnáším dobře, když je kolem mě moc lidí."
Nechápala jsem to vůbec.
„Proč?"
Místo odpovědi zase jenom pokrčil rameny a tajemně se pousmál.
...
Rodiče byli právě tak rádi, jak jsem si myslela, když mě viděli přijít zrovna s ním!
Vešli jsme a veškerá pozornost se na nás okamžitě obrátila. Annie upustila špinavé talíře a ty s rámusem dopadly na zem a rozbily se.
„Annie! Co zase..." otec se objevil zpoza výčepu a zarazil se, když nás uviděl.
„Pane." pokynul stručně hraběti. Potom střihl očima po mně. Ovšem to už se odněkud vynořila i moje matka.
Chtěla se na mě vrhnout se svými otázkami a výčitkami, ale nemohla.
„Už je tady Roger?" zeptala jsem se trochu přiškrceně, vědoma si toho, že zbytek osazenstva na nás zírá s otevřenou pusou. Odpověď žádná.
Matka se vzpamatovala první. „Ne, dnes jsme ho ještě neviděli. Co se stalo? Jsi v pořádku?!"
„Ano, nic mi není."
Pohledy podezřívavě dál přebíhaly ze mě na něj.
„Roger se včera začal chovat strašně divně. Asi toho vypil až moc. No a najednou..."
A v tu chvíli se ujal slova hrabě:„Nějakým nedopatřením se stalo, že se oba dva ocitli poblíž mého domu. K tomu ještě začalo pršet, tak jsem si jim dovolil poskytnout přístřeší na noc. Myslím, že by to udělal asi každý."
Rodiče hleděli jako zkoprnělí s pusou dokořán.
Chvíli bylo ticho a potom promluvil otec:„V tom případě vám děkujeme."
„A kde je Roger?" zeptala se matka.
„Ten s námi nezůstal..." odpověděl dřív, než jsem stihla vůbec zareagovat.
Ta věta zazněla tak, že se mi trochu zatočila hlava. A nebyla jsem jediná.
...
Večer jsem se nemohla soustředit. Snažila jsem se chovat normálně, ale v uších mi stále dokola hučela slova.
'Už je tady Roger? ... Poslouchám tě. ... Božínku, to je taková krása! ... Spal jsi vůbec? ... Jenom vlk. ... Bude v pořádku. ...'
Znovu se mi vybavovaly všechny ty podivné obrazy. Ten temný pokoj. Berta, která prošla dveřmi...
Co se to stalo? Byla jsem v jeho domě!
Z myšlenek mě vytrhly zvuky z venku.
Dveře se otevřely a vešel Silver.
Pozdravil a šel za otcem. Slyšela jsem, jak se ptá:„Neviděl jsi Rogera? Dneska nepřišel!"
Udělalo se mi špatně. Já jsem to věděla, že jsem ho v tom lese neměla nechávat! Kruci! Určitě se mu něco stalo!
Otec se Silvrem odešli ven a já už jsem nic dalšího neslyšela.
...
Byla jsem v nějakém nezmámem domě. Potom jsem si uvědomila, že je to jeho dům. Agnes a Berta neustále probíhaly stěnami a dveřmi a volaly:„Jenom člověk!". A potom hrabě řekl:„Jenom... člověk." A pak se na mě usmál. Jenom člověk? Takhle to přece neřekl! Řekl:„Jenom vlk!" Jeho tvář jsem najednou viděla na obraze. A ten obraz se za mnou otáčel. „Už je to v pořádku. Je omráčený." řekl Roger, oblečený v černém. „Rogere!" volala jsem, ale neviděl mě. Díval se někam za mě. Trhnutím jsem se otočila, a to mě naštěstí probudilo.
Ležela jsem v posteli v domě svých rodičů. Byla ještě noc.


 

 

Článek pro vás napsala Lucie Hartingerová
Avatar
Jak se ti líbí článek?
Ještě nikdo nehodnotil, buď první!
Loofe je univerzální expert :-D
Miniatura
Předchozí článek
SD Kapitola druhá: Dům
Miniatura
Všechny články v sekci
Povídky - sci-fi/fantasy
Aktivity (2)

 

 

Komentáře

Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zatím nikdo nevložil komentář - buď první!