Lekce 21 - Indoevropské jazyky, slovanské jazyky, vývoj českého jazyka

Jazyky

  • Jazykové skupiny - společný původ
    • indoevropská (evropské, indické, některé asijské jazyky)
    • ugrofinská (maďarština, finština)
    • altajská (turecké, mongolské jazyky)
    • korejština, japonština, čínština
    • jazyky kavkazské, africké

Jazyky indoevropské

  • jazyky indoíránské (indické – bengálština, sanskrt, cikánština, íránské – perština)
  • jazyk řecký (důležité starořecké památky, např. Odyssea)
  • jazyky italické (latina, románské jazyky – vznikly z lidové latiny, např. francouzština, rumunština, španělština)
  • jazyky keltské (irština, bretonština)
  • jazyky germánské (němčina, angličtina, holandština, norština)
  • jazyky slovanské
    • západní (čeština, slovenština, polština, lužická srbština)
    • východní (ruština, ukrajinština, běloruština)
    • jižní (bulharština, makedonština, slovinština, srbochorvatština)

Vývoj českého pravopisu

  • do 1300 – primitivní pravopis (hlásky v češtině, které latina neměla, označovány písmeny pro hlásky zvukově nejbližší) a pravopis spřežkový (k označení hlásek, které má čeština navíc, používány spřežky = spojení 2 latinských písmen, např. czas místo čas)
  • 15. století – Jan Hus zavedl pravopis diakritický, navrhl diakritická znaménka (nabodeníčka, označující délku a měkkost hlásek)
  • 16./17. století – Bratrský pravopis (platil do národního obrození), zavedeny háčky, délka samohlásek označena čárkami × v označováno písmenem w, j písmenem g…
  • národní obrození – Josef Dobrovský upravil pravopis (např. některé případy psaní i/y)
  • 19 – 20 století – další úpravy, např. Jan Gebauer (1. pravidla českého pravopisu)
  • nyní Ústav pro jazyk český

Vývojové tendence současného jazyka

  • nejrychlejší vývoj má slovní zásoba – pojmenovávání nových skutečností
  • pomaleji v gramatické stavbě, syntaxi (vliv cizích jazyků)
  • rozšíření spisovné češtiny – vyšší jazyková úroveň, odstraňovaní zastaralých tvarů
  • terminologizace (růst počtu termínů), zároveň determinologizace (přechod termínů do neodborné oblasti)
  • stírání nářečních rozdílů (vliv masmédií)
  • stylové posuny – častěji z hovorové do spisovné (knižní) než naopak
  • přejímání slov – obohacování slovní zásoby, především z angličtiny (věda, sport)

Čeština a jazyky příbuzné

  • čeština se řadí mezi jazyky slovanské, ty mají společný původ (praslovanština) a některé společné znaky (7 pádů, kategorie slovesného vidu, nosovky…)
    • západoslovanské (čeština, lužická srbština, slovenština)
    • východoslovanské (ruština, ukrajinština)
    • jihoslovanské (slovinština, makedonština, z tohoto území pochází i nejstarší spisovný slovanský jazyk = staroslověnština a její písmo hlaholice a cyrilice)
  • latinka (Češi, Slováci, Chorvaté)
  • azbuka (z cyrilice, Rusové, Bulhaři)

 

 

Aktivity (3)

 

 

Komentáře

Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zatím nikdo nevložil komentář - buď první!