Lekce 15 - Skladba

Skladba

  • zabývá se větnými větnými členy

Věta jednoduchá a souvětí

  • věta = slovní vyjádření myšlenky, má složku významovou, mluvnickou, zvukovou a grafickou
  • věta jednoduchá – větný celek vyjadřující jednu myšlenku, může být holá (holý podmět a přísudek) nebo rozvitá (s rozvíjejícími větnými členy)
  • souvětí – větný celek složený ze dvou i více vět jednoduchých, vyjadřuje složitější myšlenku
  • druhy: souřadné (nejméně 2 věty hlavní, mluvnicky nezávislé), podřadné (jedna věta hlavní, vedlejší věty)

Věta jednočlenná a dvojčlenná

a) věty jednočlenné

  • nemají základní skladebnou dvojici, mají jeden základ (ani podmět, ani přísudek)
  • slovesné (základ je sloveso):
    • vyjadřují přírodní jevy, tělesné stavy, duševní stavy, smyslové vjemy – např. Stmívá se. Je mi smutno.
    • neosobní – Jede se na výlet.
    • infinitivní věty – Zastavit stát!
  • neslovesné
    • jmenné – nadpisy, názvy, tituly, hesla
    • příslovečné – Rychle k oknům!
    • citoslovečné – Brr!
    • částicové – Ano.

b) věty dvojčlenné

  • část podmětová a přísudková – základní skladební dvojice
  • oba základní členy mohou být holé i rozvité
  • s přísudkem slovesným – sloveso v určitém tvaru (i slovesný složený = víc sloves), jmenným se sponou (Čas jsou peníze.), jmenným beze spony (Hodina zítra.)

Větné členy

  • nejmenší jednotka větné struktury, z věty se dá přesunout jen jako celek
  • základ věty tvoří základní větné členy
  • podmět (vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti, může být nevyjádřený)
  • přísudek (přisuzuje podmětu činnost, stav nebo vlastnost)
  • jejich spojení se nazývá základní skladební dvojice, ostatní větné členy následně již jen rozvíjení podmět a přísudek, proto se nazývají rozvíjející větné členy
  • přívlastek (rozvíjí jiný větný člen, většinou podmět nebo jiný přívlastek)
  • předmět (objekt, rozvíjející větný člen závisející na slovesu nebo přídavném jménu)
  • příslovečné určení (rozvíjí sloveso, přídavné jméno, někdy také i příslovce)
  • doplněk (rozvíjí podmět nebo předmět a zároveň přísudek)
  • neplnovýznamové slovní druhy (předložky, spojky, částice, citoslovce) nejsou samostatnými větnými členy

Přívlastek v české větě

  • větný člen, závisí na podstatném jménu
  • nejčastěji vyjádřen přídavným jménem, méně často zájmenem, číslovkou, podstatným jménem (úpravy na stránce), infinitivem (přání zdokonalit) nebo příslovcem (cesta domů)

Přívlastek shodný

  • shoduje se s pod. jm. v pádě, rodě, čísle
  • stojí většinou před pod. jm.
  • nejčastěji přídavné jméno nebo zájmeno

Přívlastek neshodný

  • neshoduje se s pod. jm
  • nachází se nejčastěji za pod. jm
  • nejčastěji podstatné jméno (s předložkou)

Přívlastek několikanásobný

  • odděluje se čárkou
  • děj je na stejné významové rovině
  • lze ho zjistit tím, že mezi přídavná jména můžeme vkládat spojky
  • např. Maminka dostala fialové, žluté a červené květiny.

Přívlastek postupně rozvíjející

  • jednotlivé členy nemají mezi sebou čárku
  • děj se rozvíjí
  • mezi jednotlivá přídavná jména nelze vkládat spojky
  • např. Začal jsem se učit nový studijní obor.

Přívlastek těsný

  • nelze vypustit z věty, aniž by se změnil její význam
  • neodděluje se čárkami
  • např. Cesta vinoucí se údolím byla blátivá.

Přívlastek volný

  • lze vypustit z věty, aniž by se změnil význam věty
  • odděluje se čárkami
  • např. Stádo ovcí, pasoucí se na stráni, hlídali dva psi.

 

 

Článek pro vás napsal David Čápka
Avatar
Jak se ti líbí článek?
Ještě nikdo nehodnotil, buď první!
Autor je profesně spisovatelem odborné literatury.
Předchozí článek
Slovní druhy
Všechny články v sekci
Maturitní otázky z českého jazyka a literatury
Miniatura
Následující článek
Česká meziválečná próza
Aktivity (3)

 

 

Komentáře

Děláme co je v našich silách, aby byly zdejší diskuze co nejkvalitnější. Proto do nich také mohou přispívat pouze registrovaní členové. Pro zapojení do diskuze se přihlas. Pokud ještě nemáš účet, zaregistruj se, je to zdarma.

Zatím nikdo nevložil komentář - buď první!